Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Obsah

Hemlyncow (1353), Hemlicow (1353), Hamlicov (1385), Hemlyko (1407), Hamlinkow (1437), Hamakov (1511), Hamlíkov (1567).

Zaniklá ves leží v podomském ú. k. v trati Psí žleb, 2 k JV od Podomí a 1 km SV od Ruprechtova, v nadmořské výšce 480 - 490 m. Její lokalizace byla zjištěna námi po seznámení se (v r. 1958) se zápisem v půhonných knihách, podle něhož stávala někde pod příhonem spojujícím Rupechtov s tratí Kuchlovem. O vsi se nedochovala žádná pověst, tradice nebo pomístní jméno. Ve vlastivědné literatuře byla kladena někam k Holštejnu nebo k Podomí. 

HamlíkovVes byla velmi pravděpodobně založena holštejnskými pány v 2. Po. 18. století. Při prvním výčtu vesnic patřících pod hrad Holštejn r. 1349 není uvedena. Objevuje se izolovaně r. 1353 jako součást holštejnského zboží. V dalších obdobích se uvádí ve svazku holštejnských osad vždy vedle Podomí. Naposledy jako osedlá ves je jmenována r. 1437, poprvé jako pustá r. 1493. Z držby pánů ze Zdenína mezi léty 1550 - 1567 byla znovu osídlena. Známe dokonce některé obyvatele z r. 1569: Matěj jinak Macek, Jan Šťavíček, Marek Prokop. Poslední datace je z rámce panství holštejnského přivtělen k panství račickému, v jehož držení zůstává po celá další staletí. První současně i poslední zmínka o znovu zaniklém Hamlíkovu je z r. 1596. Celkem se držení Hamlíkova do počátku 17. století vystřídalo 12 různých rodů (páni z Holštejna I do cca 1310, z Lipé do 1348,z Holštejna II do 1437, z Valdštejna do 1455, ze Sovince do 1481, z Boskovic do 1493 (1511), z Popůvek do 1531, z Rychnburka do 1550, ze Zdenína do 1567, z Drnovic do 1567, z Želetavy do 1576, z Biskupic na Račicích do 1576, z Petřvaldu na Račicích do 1620).

Ves Hamlíkov leží v nejhorším terénu ze všech 61 zaniklých středověkých osad (ZSO) námi zkoumaného regionu. Stopy po osadě nalézáme v okrajové lesní zóně v příkrém úbočí korytiny Psího žlebu v lesní trati Stříbrná. Řada zaniklých stavení probíhá v esovitě naznačené řadě vysoko nad potůčkem, tekoucím od Z k V. Stopy jsou patry jen po levé severní straně potůčku. Zdá se, že pokračovaly západním směrem mimo les, kde v poli nalézáme dosti keramických střepů. Podle povrchového průzkumu se jedná o krátkou jednořadou lesní lánovou ves.

Stopy po staveních se značně liší od stop v jiných ZSO. Podesty stavení jsou ve směru stoupajícího terénu zahloubeny do země, ve směru klesání svahu je naopak. Navršen materiál ze zahloubené části tak, že vzniká vodorovná čtyřúhelníková plošina. Teprve na této plošině je vlastní relikt původní stavby, což je čtvercová nebo obdélníková nakupenina stavebního kamení s příměsí hlíny. Obvodové míry nakupenin 1/2 - 3/4 m vysokých se pohybují mezí 5 - 6 m. Nejvýrazněji ční do výšky část zhrouceniny orientované směrem klesajícího terénu, zatímco protější strana splývá se stoupajícím svahem. V jednom z rohů se nakupenina více zvedá, což odpovídá ohništi nebo peci. Celkem nalézáme 10 reliktů, z nichž objekt IV a V a objekt VI a VII jsou na sebe bočně napojeny, zatímco ostatní objekty jsou od sebe vzdáleny 15 - 20 i více metrů. Délka vsi byla 165m, nepočítáme-li možné prodloužení řady domů směrem západním. Mezi objekty nebo před nimi zjišťujeme stopy v podob pravoúhlých terénních úprav, odpovídající hospodářským stavením. Malou sondou v objektu č. II byla zjištěna do hněda vypálená jílovitá základna pece se stopami popela a drobnými uhlíky. Pod východní částí reliktů se zachoval náznak původní zaniklé cesty. Novější lesní cesta probíhá pod relikty č. I - III, stoupá vzhůru mezi č. III a IV. a posléze se stáčí severně a nakonec SZ. Nenalezli jsme stopy po sklepích a studnách.

V protějším jižním svahu, těsně pod lesní cestou, jsme v malé sondě nalezli větší množství střepů, které archeolog datuje do 13. - 16. století. Povrchové stopy po staveních nejsou zde patrny. SV a S od osady nalézáme v okraji zaniklé plužiny stopy po milíři, po kolomazné peci a opuštěný hlubinný kamenolom. Západně od lokality je pramen potůčku Psího žlebu napříč překlenut nízkou hrázkou, nespornou stopou po zaniklém rybníčku. 

lesPlužina Hamlíkova se nalézala v poměrně rovinatém terénu, odmyslíme-li si žlebovitá přerušení lánových tratí čtyřmi vodotečemi. Skládala se ze čtyř tratí: dvou menších V a dvou velkých Z. Nejvýchodnější část tvoří typický záhonový úsek se SJ průběhem záhonů. Plocha trati je 23 ha. SV část se skládá ze 14 lánových parcel probíhajících ZV směrem. Nejjižnější z nich přímo navazuje na průběh vsi. Plocha trati je 28 ha. Obě Z části plužiny se dochovaly jen pokud je kryje dnešní les. Obě jsou narušeny v severnější části dnešní podomskou plužinou v jižnější části ruprechtovskou plužinou. Jejich původní západní hranicí byla z velké části úvozová cesta dodnes zvaná Grancovák, ve vrchnostenských spisech z 18. - 19. století uváděná jako Granitzweg. Lánové parcely severní části probíhaly v SJ směru, zhruba kolmo na osu vsi, bez přímého napojení na ni. Dochovaly se stopy po celkem 23 parcelách. Část parcel je dvakrát přerušena hlubšími žleby. Směrem k hraničnímu Grancováku je možno počítat s 5 - 8 parcelami, zaujatými dnes podomskou a ruprechtovskou plužinou. Délka lánů se pohybovala mezi 750 - 1200 -m, plošná výměra je 68 ha.

V jižní části probíhaly esovitě zprohýbané parcely směrem SZ - JV. Byly cca 1000m dlouhé a byly jen jednou přerušeny údolním žlebem zvaným zajbót. Jejich západní hranice probíhala v blízkosti severního okraje vsi Ruprechtova. Jejich plocha měří 35 ha.

Celková výměra všech částí plužiny je 154 ha. Připočtením plochy zabrané plužinou ruprechtovskou a podomskou, tj. 95 ha, by byla výměra hamlíkovské plužiny 249 ha. Při 10 usedlostech by na jednu z nich průměrně připadalo 25 ha. Usedlostí bylo patrně více, a proto i příděl na jednu z nich byl menší.

K prvnímu zániku Hamlíkova došlo mezi léty 1437 - 1493. Po jeho obnovení mezi léty 1550 - 1567, k druhému konečnému zániku došlo mezi léty 1576 - 1596. Příčinou zpustnutí byl asi hladomor v r. 1585. 

Hamlíkov se stal středem pozornosti odborných kruhů v NSR po publikaci spisů W. Wanna, v němž se snažil objasnit pověst, že 130 obětí z města Hameln bylo r. 1284 odvedeno oklamaným krysařem neznámo kam. Domnívá se, že děti se po dlouhém pochodu usadily v dnes dávno zaniklé vesničce Hamlíkovu, lokalizované někde mezi Olomoucí a Brnem. Jméno Hamlíkov má být odvozeno od jména města Hameln. Tuto domněnku jsme zpočátku považovali za nepřijatelnou, protože počet hamlíkovských usedlostí zdaleka neodpovídal počtu 130 dětí, jak vypráví pověst. Nicméně dnes, po uvážení, že děti mohly být rozmístěny i do dalších okolních vesnic holštejnského panství, založených podle jmen německými kolonizátory, nejeví se nám nyní tato domněnka tak nereálnou.

Text převzat z kroniky Podomí.